pondělí 25. listopadu 2019

hořké lásky pro vás dva

Velmi černá káva
Lepší
Než na linoleu po třiceti dvou hodinách
Lepší
Než v prázdné místnosti
Dny fungují jako celky
přírodní osvětlení střídá umělé
A to je všechno
Linky magnetického pole přitahují kovové štěpky ze skleničky od přesnídávky
Cestují mezi námi třemi
Ohýbáme energii v prostoru
Svázáni
linkami 

sobota 23. listopadu 2019

Fenomény

Kašlání ve vlaku
Slyším jej ze všech stran
Ve strachu bez strachu
Ve strachu z dýchání
Nemám strach z transmise
Povídej, říkám
Mám strach, pořád dusím se
Unaven dýcháním
Ve městě
V tunelu
Čas ztrácím, čas dohání
ztracené lidi
Nemůžem dýchat 
Polykám můstky, vidím 
že za všemi slzami 
Je strach 
Který v klíně mi vrní
Který den co den živíme
sami


Ráno vstávám do novýho světa
Mám všechno, jsem všechno
Všechny dveře otevřený
Na nic se neptám
Vstávat za tmy, nepovzdechnout
Zdechnout
Novej svět a nový změny
Na který se neptám
Mě se taky nikdo neptal
Rozpadám se na kusy, z nich loupají se vločky kůže
Trhán větrem, západy slunce, stromy
rukama novýho světa, 
novýho člověka, umí mlčky
lhát, k hrůze
poezie minulosti 
Slova cestu klestí
pro ticho
Až bude, budem ztraceni
A poslechni, 
kam? 
Novej svět, nový změny
Už se ptám
Byl jsem tiše, a oni staví stěny
Kam?
Vítr, západy slunce, stromy
Ale řekni, budu-li zticha
jestli nějaký zůstanou mi

čtvrtek 21. listopadu 2019

kult 19

Alkohol mi dává stavy
Stavy o nichž nevím
abych
nemusel se soustředit
na lásku která trpí láskou
johnny, jsi mou tváří, maskou
tolik let jsem tady s tebou
zmírám něhou umírám
topím se v hořkém etanolu
jsme navždy stejní
Iron Man 3
jsme navždy spolu

středa 20. listopadu 2019

monophobia

"Potřebujem kávovar?" ozval se hlas z otevřených dveří chodby činžovního domu. Neobtěžoval jsem se s odpovědí a vměstnal do úložného prostoru malého oprýskaného karavanu další plastovou bednu plnou konzerv fazolí a cizrny.
"...ne!" zakřičel malý, nejapně vyhlížející kluk v bundě z nepravé kůže, jež právě kontroloval pneumatiky, "a nebo, vlastně, jasně - prodáme ho taky!"
Z oné zkraje zmiňované chodby se vypotácel individuál alespoň o hlavu a půl vyšší, v rukách dvě další bedny a kávovar balancující na vrchu. Přišlápl si rozvázanou tkaničku a málem se pohřbil pod jejich obsahem, nebýt další osoby v jeho závěsu, jejíž ruce se vynořily po stranách jeho těla a navrátily mu rovnováhu.
Tak tedy v den našeho odjezdu z města vypadali, v příslušném pořadí, Adam, který svými zvláštními, vědmickými schopnostmi vždy vycítil, má-li se něco podělat, Mari, jež ve své výši vážil něco kolem šedesáti šesti kilo a se svými sirkami paží byl až nebezpečně ochotný, a Viktor, jemuž nikdo, kdo jej znal alespoň hodinku a půl, neřekl jinak, než Vike, za všech okolností připravený zastat Mariho supervizora a předejít tak zraněním.
"Rozluč se, Miki," zakřenil se na mě Adam, "s trochou štěstí tenhle barák neuvidíš tak dlouho, že ho příště prostě nepoznáš."
Doufal jsem, že má pravdu, mávl sbohem oprýskané omítce a vyběhl po schodech do našeho nového, společného, pojízdného domova.

neděle 6. října 2019

Po kapsách

Vztahuješ prsty, studené prsty
Trhouce mlhu
Ale jsou zdi, a přes ty
nelze ono uchopit
Není černé, je bezbarvé
Únavou padá, jsi mladá, nic nezažil
Vztahuje prsty, má třesy, a přes ty
rozplývá všechno se do mlhy
Není mu smutno, je beztvarý
Tiše se vsakuje do koberce
Jsi mladá a brzo tu nebudem
S výrazem sladkého, plytkého pomatence
a zbytečným úsměvem
je nezbytné pochopit
jsou zdi, my jsme za zdmi,
a nelze nás uchopit
V tolika otázkách skrývá se
nic

pondělí 30. září 2019

Types of nights when you're not in your own bed

Foreign bathroom
Bunch of foreign toothbrushes
the dust on the mirror shelves and extravagant nailpolish
why would you paint your nails the color of my eyes
isn't it pain, when it scrapes, you're in eight grade
all over again
Alone at lunch, like you're alone in the bathroom
The tiles are chill, towels linger of smoke
But you don't smoke,
like you didn't in the eight grade
Won't snatch a cigarette
Half past two, but it ain't late

neděle 8. září 2019

LA

Možná jsem mohl bejt normální holka
možná bych mohl bejt normální kluk
Tvý krásný oči jsou mi nesouladem
O kyslík okrádá mne vrah Onen Zvuk 
La la la la la
Co nikdy nebylo, nezemře - umřela
Co když jsem zabil svýho strážnýho anděla?

pochybným návštěvníkům mého krátkého života

Opět Vás vidět bylo skvělé
Neúnosně neveselé
Klinicky uchycené pochyby
Zda psát Vás do sdružených záznamů pro autorovy chyby
Nebo snad do poznámek k inspiraci pro vatu?
Z vašeho návratu
mám rozpačité pocity
Nejsem-li hrdinou, budu potom autorem
Skončíte v esejích z mých ideálů, v prachu, nádobí, lahvích a oblečení,
pod stolem


velmi plné a špinavé místnosti

Kyselá, nahořklá, jako zdroj energie
Spojuje obvod za obvodem
Ze špinavý sklenice zvědavě pije
každý ten,
co zvát se chce cestovatelem
Krev hučí mu v uších
krev vaří se v dlaních
V bouřlivém smíchu či pláči
sotva se udrží na nich
Na špičkách prstů, tak daleko čeká
madame Cirrhosis krátkověká
Těmi samými prsty pak natrhá lilie
Nejdražší lilie
Trhá a suší je
Plné prachu je smete do kolébky
zavine, a aby jim nebyla zima
zamkne je uvnitř a zapálí pokoje
Popel a kouř plní plíce až po okraj
Za zavřenýma očima
Bílý krvinky kašlou a usínaj
Teď už má odvážný všechno, co chtěl
Svět padá mu do klína, křičí, on křičel by, už se to nedá zastavit
cestovatel.


pondělí 19. srpna 2019

22:22

Dvacet dva dvacet dva
Co chtěl by sis přát?
Jsem okamžik, prchnu ti, padám a schnu
Jen já přišel nahlédnout ke tvému dnu
Držíš tu šero a teplo, až dusno
Zazděná okna ti zírají do knih a tvrdí, že nestihls podchytit o čem že jsou

neděle 18. srpna 2019

12/9 ti nestačí

Nechtěl jsem ti pokřivit tvůj obraz o tě samém
Ekvivalent probuzení s křikem
Právě jsi se nechutně a chtivě vyspal s klukem
A s povzdechy jsi postříkal mu iluze
Vyprávěl mu o touze,
A žádný druh tvý nenávisti
Za fašisty, za nacisty
Nezmění mě
Právě jsi se nechutně a chtivě vyspal s klukem


Soustředím se na tvý tělo
Co se mysli týče, něco ve mě vyhořelo
Upínám se na tvý vlasy
Kdo jsi, cosi
drží mě dál od ptaní
Jste pozvaní
na představení rozpadu
já nestarám se o Zemi
a rozpadám se bez ladu
ve skladu

Do hajzlu a do hajzlu
Vždyť tohle není poezie
Na Tvých slinách uklouznu
a propadám do agonie
Opusť ladně moji mysl
Vypadni mi z duše
Jsi ten, co mi bez oděvu
do talíře fluše
to svinstvo se mi hnusí,
ale hlad mě krmí humorem až britským,
bezohledně, suše.

gare du nord / zkapalnění

Neuroticky rozplétám sluchátka
Prsty ještě spí
Spí s tebou, a tvá maličká, krásná kamarádka
Plýtvá vodou hned vedle tvých vzdechů
Jen o zeď vedle, tak sdílíme střechu
A je to zlý od nás dvou
Střízlivý ráno pak otevře oči
A mě nezachrání mý sluchátka
Od včerejší noci


Plavu v realitě
Chci tě
vidět
A tak užívám si paniku svých představ,
přičemž baví mě, že živím city
K noční můře, jako jsi ty
Sám nechápu, že nehladoví, když všechny chody musí vařit z popela mých vzpomínek z doby, než padl listopad, a s ním i všechno, co bývalo schopno
sladko-slaně
hořko-zkyslé lži, které dnes neprolhaně
přiřkám titul "pseudoláska"


Chtěl bych, aby
někdo navštívil mě v 'teď a tady'
A naučil mě bezvýhradně milovat
Protože snění klame zdání
a teď se zdá mi
že nejkrásnějším pocitem je milování
A tak sním
Sním
Že jednou budu dobrým člověkem

sebereflexe

Mnoho jsem zasvětil z života svého
životu svému
Za to že dostali tolik tantiémů?
Jsem uznávaným expertem na svůj vlastní popel
že vesmír je motel
a já nemám na benzín
těžce bych hledal, o čem že psát
tvrdili vždycky, že do umění
kus sebe, kus sebe dát
Stává se umění námi
nebo my uměním?
Snad se to zdá mi,
možná se proměním
ve stránky skicáku
V růžový stabilo
Na potkání vykládat, že dobře autorovi nebylo
Dokud to každému nepřijde pasé
Nikoho nebaví poslouchat zas a zase
Že ztratil jsem dechu a topím se v čase
Už ani mě
Takže
Jak se mám odprostit od té jednoduché sobeckosti a sebestřednosti? Chci vidět ostatní a chci vidět svět, a sebe mám už plné zuby.