Slyším jej ze všech stran
Ve strachu bez strachu
Ve strachu z dýchání
Nemám strach z transmise
Povídej, říkám
Mám strach, pořád dusím se
Unaven dýcháním
Ve městě
V tunelu
Čas ztrácím, čas dohání
ztracené lidi
Nemůžem dýchat
Polykám můstky, vidím
že za všemi slzami
Je strach
Který v klíně mi vrní
Který den co den živíme
sami
Ráno vstávám do novýho světa
Mám všechno, jsem všechno
Všechny dveře otevřený
Na nic se neptám
Vstávat za tmy, nepovzdechnout
Zdechnout
Novej svět a nový změny
Na který se neptám
Mě se taky nikdo neptal
Rozpadám se na kusy, z nich loupají se vločky kůže
Trhán větrem, západy slunce, stromy
rukama novýho světa,
novýho člověka, umí mlčky
lhát, k hrůze
poezie minulosti
Slova cestu klestí
pro ticho
Až bude, budem ztraceni
A poslechni,
kam?
Novej svět, nový změny
Už se ptám
Byl jsem tiše, a oni staví stěny
Kam?
Vítr, západy slunce, stromy
Ale řekni, budu-li zticha
jestli nějaký zůstanou mi
0 komentářů:
Okomentovat