opouštění evropský unie

Loučení jsou plytká 
Neuspokojivá 
Opouštím kapsli letištní haly 
Všechen čas strávený s tebou je mi loučením
Říkáš mi svý sbohem od chvíle, co se vydáváme směrem domů
a když jej opouštíme, je najednou ticho 
sbohem nám došla 
prošla 
ta, co mám v rukách, jsou týden stará 
jako ty a já

impulzy

Bez plánu 

mám tě v rukách

já smál se 

nelámu 

kosti 

já dávám si pozor

já vzdal se

ti do dlaní

ptej se mě

na věci

na lhaní nehrajem

mám tě rád

a v rukách tě nesu

jsem sám

a přece se

v tvých očích třesu

ta noc je krátká mladá sladká

zítra slunce přetne mi tepny 

a vzpomínky všechny

mám co ztratit 

a na na ony všechny

na ty

jdeme se napít

pojmenoval jsem tě po našich společných čarách

Allene!
Jsem s tebou na zemi
před řeznictvím myslí
co vypráví příběhy, které nezažily
Allene!
Jsem s tebou na Národní a nemůžu ti přestat říkat básníkovým jménem
Allene.
Jsem s tebou v kánoi na bílé řece a 
nechám se přemluvit zamířit k peřejím
Allene!
Jsem s tebou v potocích tekoucích žilami zahřátých nad lžičkami
co jsem si vysnil v horách ve čtyři ráno
Allene!
Jsem s tebou v krvavých válkách, co vedeš s hydrami 
prohrávaje společně vážeme rány
Allene!
Jsem s tebou ve vlacích ve směru jinam, než domů
než zpátky do domů
ohraničených šedými stěnami
Allene!
Jsem s tebou sám, ale to se ještě nestalo
zatímco všichni spolu usínáme po cestě do hor

prozaikové z podzemky

každý den pády podnikám
obvykle odtud a pokaždé do nikam
špinavým vlakem metra teď
ze světla, ze světa, cestuji, unikám
očima okrádám cestující
o jejich životy, lásky a problémy
je to snad chyba, že dychtí mi říci
kolik je na účtu, jak moc teď pijí
zda na ně nikdo nečeká
pohledem svlékám je, oděvy, kůže
aniž by chápali, že kdokoliv může
přečíst jim ve tvářích, způsobu chůze
naprosté všechno