opouštění evropský unie

Loučení jsou plytká 
Neuspokojivá 
Opouštím kapsli letištní haly 
Všechen čas strávený s tebou je mi loučením
Říkáš mi svý sbohem od chvíle, co se vydáváme směrem domů
a když jej opouštíme, je najednou ticho 
sbohem nám došla 
prošla 
ta, co mám v rukách, jsou týden stará 
jako ty a já

impulzy

Bez plánu 

mám tě v rukách

já smál se 

nelámu 

kosti 

já dávám si pozor

já vzdal se

ti do dlaní

ptej se mě

na věci

na lhaní nehrajem

mám tě rád

a v rukách tě nesu

jsem sám

a přece se

v tvých očích třesu

ta noc je krátká mladá sladká

zítra slunce přetne mi tepny 

a vzpomínky všechny

mám co ztratit 

a na na ony všechny

na ty

jdeme se napít

pojmenoval jsem tě po našich společných čarách

Allene!
Jsem s tebou na zemi
před řeznictvím myslí
co vypráví příběhy, které nezažily
Allene!
Jsem s tebou na Národní a nemůžu ti přestat říkat básníkovým jménem
Allene.
Jsem s tebou v kánoi na bílé řece a 
nechám se přemluvit zamířit k peřejím
Allene!
Jsem s tebou v potocích tekoucích žilami zahřátých nad lžičkami
co jsem si vysnil v horách ve čtyři ráno
Allene!
Jsem s tebou v krvavých válkách, co vedeš s hydrami 
prohrávaje společně vážeme rány
Allene!
Jsem s tebou ve vlacích ve směru jinam, než domů
než zpátky do domů
ohraničených šedými stěnami
Allene!
Jsem s tebou sám, ale to se ještě nestalo
zatímco všichni spolu usínáme po cestě do hor

prozaikové z podzemky

každý den pády podnikám
obvykle odtud a pokaždé do nikam
špinavým vlakem metra teď
ze světla, ze světa, cestuji, unikám
očima okrádám cestující
o jejich životy, lásky a problémy
je to snad chyba, že dychtí mi říci
kolik je na účtu, jak moc teď pijí
zda na ně nikdo nečeká
pohledem svlékám je, oděvy, kůže
aniž by chápali, že kdokoliv může
přečíst jim ve tvářích, způsobu chůze
naprosté všechno

hořké lásky pro vás dva

Velmi černá káva

Lepší

Než na linoleu po třiceti dvou hodinách

Lepší

Než v prázdné místnosti

Dny fungují jako celky

přírodní osvětlení střídá umělé

A to je všechno

Linky magnetického pole přitahují kovové štěpky ze skleničky od přesnídávky

Cestují mezi námi třemi

Ohýbáme energii v prostoru

Svázáni

linkami 

kult 19

Alkohol mi dává stavy

Stavy o nichž nevím

abych

nemusel se soustředit

na lásku která trpí láskou

johnny, jsi mou tváří, maskou

tolik let jsem tady s tebou

zmírám něhou umírám

topím se v hořkém etanolu

jsme navždy stejní

Iron Man 3

jsme navždy spolu

Po kapsách

Vztahuješ prsty, studené prsty

Trhouce mlhu

Ale jsou zdi, a přes ty

nelze ono uchopit

Není černé, je bezbarvé

Únavou padá, jsi mladá, nic nezažil

Vztahuje prsty, má třesy, a přes ty

rozplývá všechno se do mlhy

Není mu smutno, je beztvarý

Tiše se vsakuje do koberce

Jsi mladá a brzo tu nebudem

S výrazem sladkého, plytkého pomatence

a zbytečným úsměvem

je nezbytné pochopit

jsou zdi, my jsme za zdmi,

a nelze nás uchopit

V tolika otázkách skrývá se

nic

Types of nights when you're not in your own bed

Foreign bathroom

Bunch of foreign toothbrushes

the dust on the mirror shelves and extravagant nailpolish

why would you paint your nails the color of my eyes

isn't it pain, when it scrapes, you're in eight grade

all over again

Alone at lunch, like you're alone in the bathroom

The tiles are chill, towels linger of smoke

But you don't smoke,

like you didn't in the eight grade

Won't snatch a cigarette

Half past two, but it ain't late

sebereflexe II

Jsem zachycen ve víru alibismu

sám sobě odporující, rád mlží, a na triko mému masochismu

tak zvrací své náctkové elegie

LA

Možná jsem mohl bejt normální holka

možná bych mohl bejt normální kluk

Tvý krásný oči jsou mi nesouladem

O kyslík okrádá mne vrah Onen Zvuk 

La la la la la

Co nikdy nebylo, nezemře - umřela

Co když jsem zabil svýho strážnýho anděla?

pochybným návštěvníkům mého krátkého života

Opět Vás vidět bylo skvělé

Neúnosně neveselé

Klinicky uchycené pochyby

Zda psát Vás do sdružených záznamů pro autorovy chyby

Nebo snad do poznámek k inspiraci pro vatu?

Z vašeho návratu

mám rozpačité pocity

Nejsem-li hrdinou, budu potom autorem

Skončíte v esejích z mých ideálů, v prachu, nádobí, lahvích a oblečení,

pod stolem

velmi plné a špinavé místnosti

Kyselá, nahořklá, jako zdroj energie

Spojuje obvod za obvodem

Ze špinavý sklenice zvědavě pije

každý ten,

co zvát se chce cestovatelem

Krev hučí mu v uších

krev vaří se v dlaních

V bouřlivém smíchu či pláči

sotva se udrží na nich

Na špičkách prstů, tak daleko čeká

madame Cirrhosis krátkověká

Těmi samými prsty pak natrhá lilie

Nejdražší lilie

Trhá a suší je

Plné prachu je smete do kolébky

zavine, a aby jim nebyla zima

zamkne je uvnitř a zapálí pokoje

Popel a kouř plní plíce až po okraj

Za zavřenýma očima

Bílý krvinky kašlou a usínaj

Teď už má odvážný všechno, co chtěl

Svět padá mu do klína, křičí, on křičel by, už se to nedá zastavit

cestovatel.

22:22

Dvacet dva dvacet dva

Co chtěl by sis přát?

Jsem okamžik, prchnu ti, padám a schnu

Jen já přišel nahlédnout ke tvému dnu

Držíš tu šero a teplo, až dusno

Zazděná okna ti zírají do knih a tvrdí, že nestihls podchytit o čem že jsou

12/9 ti nestačí

Nechtěl jsem ti pokřivit tvůj obraz o tě samém

Ekvivalent probuzení s křikem

Právě jsi se nechutně a chtivě vyspal s klukem

A s povzdechy jsi postříkal mu iluze

Vyprávěl mu o touze,

A žádný druh tvý nenávisti

Za fašisty, za nacisty

Nezmění mě

Právě jsi se nechutně a chtivě vyspal s klukem

Soustředím se na tvý tělo

Co se mysli týče, něco ve mě vyhořelo

Upínám se na tvý vlasy

Kdo jsi, cosi

drží mě dál od ptaní

Jste pozvaní

na představení rozpadu

já nestarám se o Zemi

a rozpadám se bez ladu

ve skladu

Do hajzlu a do hajzlu

Vždyť tohle není poezie

Na Tvých slinách uklouznu

a propadám do agonie

Opusť ladně moji mysl

Vypadni mi z duše

Jsi ten, co mi bez oděvu

do talíře fluše

to svinstvo se mi hnusí,

ale hlad mě krmí humorem až britským,

bezohledně, suše.

gare du nord / zkapalnění

Neuroticky rozplétám sluchátka

Prsty ještě spí

Spí s tebou, a tvá maličká, krásná kamarádka

Plýtvá vodou hned vedle tvých vzdechů

Jen o zeď vedle, tak sdílíme střechu

A je to zlý od nás dvou

Střízlivý ráno pak otevře oči

A mě nezachrání mý sluchátka

Od včerejší noci

Plavu v realitě

Chci tě

vidět

A tak užívám si paniku svých představ,

přičemž baví mě, že živím city

K noční můře, jako jsi ty

Sám nechápu, že nehladoví, když všechny chody musí vařit z popela mých vzpomínek z doby, než padl listopad, a s ním i všechno, co bývalo schopno

sladko-slaně

hořko-zkyslé lži, které dnes neprolhaně

přiřkám titul "pseudoláska"

Chtěl bych, aby

někdo navštívil mě v 'teď a tady'

A naučil mě bezvýhradně milovat

Protože snění klame zdání

a teď se zdá mi

že nejkrásnějším pocitem je milování

A tak sním

Sním

Že jednou budu dobrým člověkem

sebereflexe

Mnoho jsem zasvětil z života svého

životu svému

Za to že dostali tolik tantiémů?

Jsem uznávaným expertem na svůj vlastní popel

že vesmír je motel

a já nemám na benzín

těžce bych hledal, o čem že psát

tvrdili vždycky, že do umění

kus sebe, kus sebe dát

Stává se umění námi

nebo my uměním?

Snad se to zdá mi,

možná se proměním

ve stránky skicáku

V růžový stabilo

Na potkání vykládat, že dobře autorovi nebylo

Dokud to každému nepřijde pasé

Nikoho nebaví poslouchat zas a zase

Že ztratil jsem dechu a topím se v čase

Už ani mě

Takže

Jak se mám odprostit od té jednoduché sobeckosti a sebestřednosti? Chci vidět ostatní a chci vidět svět, a sebe mám už plné zuby.

emotional casualties

I've got these two brainstorming casualties. No real, deep, important thought was put into them. I just start with this when I'm cornered in a conversation with little Cali.

cause you're not alone

i know you're not alone 

i've got just empty tones 

on my fucking telephone

and if you say so, okay 

i should let you sail away 

but we'll catch the northern wave, that will drown us both together 

and if we're there, i don't care 

you are blinded with despair 

what we say is never fair, we're like oceans, like the weather

i am staring into nowhere, that's the poetry i spit, 

about nowhere, going nowhere, hey, let's get me over with 

it has been over thirty minutes 

in this silence, in this abyss 

so long ago i should have left, 

i could have spared you all this shit 

all this random nonsense that i carry on my lips 

since i can't speak, 

i just type it down 

i wonder where this carries me 

once there's no way out of misery 

we love 

i don't need to breath, my love 

fuck love 

we give it too much sense 

too much space 

all i'm left with is a sorry 

sorry for them stupid lines 

sorry for what you have been through 

sorry for no warning signs 

sorry that i'm who i am 

and sorry that we're here again 

well, i know you will be back 

and i'll be back 

we're fucking stuck 

on a deadpoint 

and here we live and maintain dreams 

it's even harder than it seems 

on that I swear i will be back 

when you are back 

that's what i am sorry for 

that I'll be back, no matter what 

i'll be back like countless times before 

to stand beside you when they're gone 

when you're alone 

and vulnerable 

I'll be back and try to make it better 

take you in, paint you a letter 

in norwegian 

I'll be back and make it worse 

just by the plain fact 

of being back 

catch you in discourse 

and we'll be here again 

I'm just a fucker but I swear 

there's just good intentions in my hair 

and good intentions in my eyes 

i'm not the type to say goodbye 

hell i don't want to say goodbye 

all i have is words a

ll i bring is shame 

and when you fall asleep tonight 

i'll be awake, sending plasters on your pain

Prohlednoc

Potřebuju zem, pevnou zem,

a tak sem 

sebe skládám

Za zády dřevo a po boku zeď

Snažit se nemyslet, a teď

je jediný místo, kde nebyl bych radši, než tady

Ten strach se vrátí, 

když vzpomenu na tebe, tati

Tam, co jsi ty, tam je to místo

Já ani nevím proč,

však možná ze strachu, že se ti podobám

Noc padá a šeptá mi:

"Co s těmi jizvami?"

Říkám si, takový asi nemáš

Trápí tě někdy, že jsi pijavice?

Mě jo, mě to nedá

Na každý další skice

je znát

ta vlhká a špinavá mastnota duše

co hluše

se utápí ve vlastím svinstvu

a v dlaních jak meč třímá vinu

Černej plášť ze sebezničení

a kapsy plný zemního plynu

To je hrdina na koni z neempatie

co pije z lampiček petrolej

Jednou za čas, když okovy relapse povolej

se rozhlídnem kolem

a vidíme čistě, co jsme

Pak jenom zem, pevnou zem

Přiložte, a čistým řezem se odešlem

zpátky 

do pohádky

ze svinstva, viny, sebezničení, zemního plynu a neempatie.